Dějiny končí – zakonzervujme minulost!

„Zúčastněte se demonstrace za záchranu skanzenu jménem Západní civilizace! Ať mají Číňané kam jezdit.“ Pravda, pozvánka na Facebooku se oficiálně jmenovala jinak. Byla to akce protestující proti zbourání jakéhosi domu v Praze. Sice jsem o něm nikdy neslyšel (a většina demonstrantů asi taky ne), ale zachovat památku pro budoucnost je určitě důležité. Nebo ne?

Díky odporu, který se zvedl mezi patrioty, zde teď nestojí ošklivý supermarket.

Jak moc jsme bohatí, abychom si mohli dovolit luxus zachovávání památky pro budoucnost? Historik třeba řekne, že dům je důležité zachovat, protože „má nezměrnou historickou hodnotu“. Ale jeho konzervace má zcela „změrnou“ ekonomickou hodnotu. A protože  „duchovní“ hodnoty a národní poklady má jaksi na starosti stát, jelikož nikdo jiný na to nemá peníze, platíme to my všichni z našich daní. Nehledě na to, jakého jsme politického přesvědčení. Hlavně abychom byli takového politického přesvědčení, aby důsledkem našeho volení byla bohatá země, jinak nebudeme mít čas se na ty památky chodit dívat. A opět bez ohledu na naše přesvědčení – když zachováme pro budoucnost úplně všechno, co má jakkoli mizernou „památkovou“ hodnotu, tak se v té budoucnosti na to jaksi nebude mít kdo dívat, protože umřeme hlady. A číňani to stejně nechají spadnout.

Duch doby, takové to všeprostupující módní myšlení celé západní civilizace – někdo to nazývá hyperhumanismus, někdo kulturní marxismus –, diktuje, že všechno se má chránit, že všechno slabší je lepší než silnější a že všechno staré je lepší než novější, všechno přírodní je lepší než syntetické.

Je zajímavé, že i když se dějiny daly opět do pohybu, jedna krize už proběhla a další je před námi, tento duch zatím přetrvává. Bourat něco starého nám připadá jaksi nepatřičné, stejně jako kácet stromy. Na obranu špinavých starých baráků se píšou petice a demonstrují demonstrace. Obrátili jsme se do minulosti a rozhodli se, že právě dnes je ten den, kdy všechno, co bylo postaveno, je dobré a všechno, co postaveno bude, je špatné. Proto minulost musíme zachovat, zakonzervovat, uděláme z celého světa skanzen dvacátého století! Tenhle způsob přemýšlení je nejen velmi stupidní, ale také velmi pyšný. Je pro mě těžko pochopitelné, že i inteligentní a vzdělaní lidé si mohou myslet, že právě teď žijeme na vrcholu civilizace, na bodu obratu, po kterém to půjde všechno dolů (ačkoli právě kvůli nim mi připadá, že tentokrát by bohužel mohli mít pravdu). Když například vezmeme starou Prahu – je ta „současná“ minulost právě ta správná minulost? Nebyla předtím ještě lepší minulost – kdy tam stávaly domy, které se zbouraly v době, kdy si někdo troufl „zaneřádit“ Prahu těmi stavbami, které jsou dnes předmětem té úporné ochrany? Neměli bychom správně chodit do metra kolem chatrčí uplácaných z jílu?

Řekl bych, že těch demonstrací se zúčastňují stále stejní lidé, a hlavně stejný typ lidí. Jejich dědové demonstrovali v Paříži, když se ji někdo pokoušel zhyzdit stavbou jakési ošklivé věže ze železa. A vsadil bych se, že bychom je uprostřed velké demonstrace zastihli i někdy koncem února 1948.

Demonstrovat umí každý, to nic nestojí. Uvědomuje si někdo, co znamená vrtat se v základním právu vlastníka toho domu, právu, které platí už od dob Říma, tedy nedotknutelnost vlastnictví? Chceme zase znárodňovat? Vždyť ten vlastník – je to vlastník velkého domu v Praze, na to si přece nemohl vydělat poctivě, je to zlý buržoust, který si nakradl (od nás, malých, slabých, utlačovaných). Nechť demonstranti místo malování transparentů založí společnost, která dům odkoupí a zachová, když je tak cenný. Nebo – i když to už není zcela fér řešení – ať vymohou od státu či EU dotaci a opět dům odkoupí a zakonzervují. Ale musejí počítat s tím, že to bude na úkor někoho jiného, že to zaplatíme my všichni, protože stát vlastní peníze nemá, natož EU. A hlavně – jim na to stát nedá, protože na to NEMÁME.

Město je živý organismus, který se vyvíjí, protože v něm žije lidská společnost, která se vyvíjí. Co se nevyvíjí, zaniká. Ve společnosti má každý právo vyslovit svůj názor a prosazovat, co považuje za správné. Co je prospěšné pro společnost, to se prosadí. Co je prospěšné jen pro někoho, to se buď neprosadí, nebo jen krátkodobě, nebo společnost chřadne a zaniká. Jako každý organismus, musí i společnost vytěsnit parazity, aby se mohla dále rozvíjet. Přeji naší civilizaci brzké uzdravení. Ať její nemoc netrvá dlouho, a pokud ano, ať alespoň není chronická!