Vítejte u Kulele aneb Řádění gramatické lepry sílí

Populací se šíří podivná choroba: odpadávají nám části slov. Denně se setkáváme s tvary jako v levo, v pravo, v zápětí, na vždy, osmi polohový, dvou procentní, video záznam, audio komunikace, mini notebook, mrazu vzdorné, na venek, na zpaměť... S nevídanou poslušností se pisatelé sjednocují na šílené gramatice s větší kázní, než kdyby sám Ústav pro jazyk český změnil pravidla.

Tak třeba nejlepší a nejúžasnější internetový obchod nabízí výrobek, ve kterém máte všechno po hromadě. Velký a oblíbený zpravodajský server píše, že policie přijela v zápětí po nehodě.

V této novodobé češtině se běžně setkáváme s následujícími patvary (tedy pa tvary, aby mi rozuměli všichni):

• Na křižovatce odbočte v pravo, pak v levo (pisatel si to asi plete s výrazy na levačku nebo v paži).
• Vezmeme to od spoda (ano, spod, to je ten, co není na hoře).
• Zjistil, že lidi mezi tím odešli (mezi čím?; víte, jaký je rozdíl mezi koněm?; meditujme o tleskání jedné ruky...).
• Hodinu po té co odešli (a proč nešli rovnou s ní?).
• Začínáme na novo (asi pravidelný divák televize Nova).
• Je tedy z venčí nepozorovatelné (pisatel asi nerad venčí psa).
• Tohle pochopí málo který člověk (ani já to nechápu).
• Osmi polohový přepínač.
• Dvou procentní roztok.
• Podívejte se na video záznam, ICQ má skvělou audio komunikaci, nabídka mini notebooků (Ústav pro jazyk český říká: neologismus, psaní kolísá, není kodifikováno, lépe dohromady).
• Přístroje jsou mrazu vzdorné (a pisatel je vzdorný gramatice).
• Na venek to vypadá dobře (pisatel asi prožil dětství na venkově).
• Kolika procentní si Metalista? (Ano, střevní koliku by člověk z názvů na Facebooku dostal rychle. Zde ukázka, jak udělat tři chyby v tříslovném názvu.)
• Nemusíte to znát na zpaměť.
• Řeknu ti to po lopatě (já bych mu to tedy řekl před lopatou; nebo raději přímo lopatou).
• Můžete použít jaký koli (taky nevím, který koli; pisatel má možná na mysli střevní bakterii Escherichia coli, která žije na stejném místě, kde tato gramatika vzniká).

To byl jen vzorek výrazů, kterých jsou plné maily, weby a jiné zapáchající informační kanály. Proč se toto gramatické malomocenství s odpadávajícími částmi slov tak rozšířilo, je záhadou. Nazvěme to třeba Holzmannův syndrom.

Občas lze spatřit i silnější výrazy. Tyto jsem naštěstí potkal jen jednou: je den údaj, je u vedena starší adresa, žije v Petro hradě, tak se z vedněte! Lepidlo na neste pomocí štětce. Je jí podoba je celkově velmi dobrá. O pravdu! Chci věřit, že to byly jen překlepy. Přesto se zdá, že nějaký démon odtrhávání číhá na každého, kdo jen trochu poleví v pozornosti. Ještě pár měsíců a budeme psát přes ní dá vku máš u v nitř ta šky. A to ne bude za darmo. Je tu snad nějaký podvědomý trend, který vyvrcholí osamostatněním všech slabik? Ty pak můžeme nahradit obrázky a budeme mít abecedu jako v Číně, čímž budeme konečně připraveni na 21. století.

Někteří pisatelé cítí, že něco není v pořádku, a projevují snahu slova opět slepit, čímž to ještě vylepší: bez-kofeinová káva, jedenácti-stupňové pivo, proti-skluzová podložka. Snaha jistě chvályhodná, výsledek asi jako rozbitá váza slepená Chemoprénem.

Démon odtrhávání však vítězí. Pokud se proti němu nepostavíme, nebudeme od teď dávat věci ani z prava ani z leva do hromady.

Abyste

S chorobným nutkáním vše roztrhávat zřejmě souvisí příval psaní aby jste místo správného abyste. Zdá se, že je to roztržené aby ste rádoby zkorigované doplněním písmene j. Zřejmě moc nechybí, aby jchom se to naučili používat konzistentně, tedy nejen aby jch já, ale aby js i ty!

Tato gramatická chřipka pochází zřejmě z Hongkongu, protože pan Chan Lee, který mi nepřestává posílat maily, že pro mě „ma Business Nбvrh“ za 17 milionů dolarů, zdvořile píše: „Jsem vas pozdravit. I aby jste mi pomahat...“

Nejznámějším nakaženým hongkongskou chřipkou je Vladimír Železný, kterému virus dokonce vštípil přesvědčení, že správný tvar je novota, která se používá teprve deset až patnáct let (zdroj). Ale alespoň na svém příšerném plakátu, který neviděl ani grafik, ani korektor, nepíše „Vy“ s velkým písmenem.

Exkrementy Vašeho psa

Webové stránky, e-maily, reklamy v časopisech, nástěnky u lékaře, dopisy od Telefoniky, příbalové informace k lékům, plakáty i etikety na zboží. Dokonce i sáčky na psí výkaly se staly zdvořilými dopisy, kde nás oslovují s velkým písmenem. Vy, Vás, Vám, Vámi. De facto je to již standard. Kromě posledních ostrůvků profesionálního tisku zastřel celý národ závoj strachu, abychom se navzájem neurazili při oslovování. I televize Nova automaticky přejmenovala film a zve diváka hyperzdvořile ke sledování Co je Vám, doktore?

Dokonce i politické strany, které jinak o každém problému vědí, jak z toho ven, jsou v tom až po uši. I Bobošíková chce pomáhat Nám, tedy Mně, Tobě, Jemu i Ostatním, prostě Všem. Nebo že by Vás byl název nějakého spolku pro potírání civilizace?

Je Fotbalista roku opravdu fotbalistou roku?

Rozešleme Manažerské novinky, člen Projektového týmu, asistentka Krajské pobočky KB, Čech vyhlášen Fotbalistou roku, cíl Grantového programu jedné firmy, strana přijde ve Sněmovně o poslance, firma chystá na říjen Dny otevřených dveří, přečtěte si Příručku bezpečnosti... Samozřejmě to nejsou gramatické chyby, ale kdyby mi někdo řekl, že pojmy ztrácejí svůj význam a stává se z nich prázdná skořápka, souhlasil bych. Odpovídá to duchu doby.

A je to opět výše uvedený Vladimír Železný, který duchu podlehl na stejném plakátu (článek).

Není-li to zkratka?

Nebylo by nezajímavé uspořádat anketu, co si lidé myslí o zoologických zahradách. Pokud nečtete opravdu profesionální tisk, lze se celkem standardně setkat s psaním „včera jsme byli v ZOO“. Dokonce si můžete koupit knihu My děti ze stanice ZOO. Kdo vnukl lidem přesvědčení, že to je zkratka? Že by to byla Zahrada pro Ochočené Opice? Zařízení pro Odchov Orangutanů? Zoologická Ohraničená Obora? Ne, je to prostě zoo. Jestli bychom chtěli zkratku, můžeme psát ZZ. Kdyby se zkratky tvořily výše uvedeným způsobem, česká politická scéna by se skládala z ČES, ČES, ČES, STR, STR, STR, OBČ, KOM a TOP (vida, konečně jsme našli něco, v čem se odlišují).

Důchodci létají

Dokonce už i „naše, tedy Česká televize“ – kromě toho, že Nás v titulcích také oslovuje hyperzdvořile – si myslí, že musí divákům pomáhat skloňovat číslovky. A tak už i z veřejnoprávní obrazovky straší tvary jako 16ti, 8mi, nebo dokonce 16-cti (že by věc cti?). V internetových obchodech se to jen hemží 19 palcovými monitory (chápu, že dvacet palcových monitorů by už neprodali) a 15-palcovými (patnácti až palcovými?) displeji. Je zajímavé, že u jiných slov pisatelé chorobné nutkání pomáhat čtenáři se skloňováním nepociťují. Ale u číslovek musíme souhlasit s Janem Werichem a obdivovat ten optimismus autorů, že co čtenář, to blbec.

Ale nejlepší je 30tiletá paní. A co 80. letí důchodci? Souhlasím, že letícího důchodce dnes člověk potká častěji než někoho, kdo přemýšlí o tom, co napsal.

Promícháváním starých a novodobých trendů pak vznikne třeba dvanácti-stupňový ležák. Já bych to odhadoval na deseti- až dvanáctistupňový nápoj konzumovaný pisatelem denně ve společnosti 1-oho, 2ou, t-ří, nebo i 4Ř podobných expertů na gramatiku. A ve 4-řech nebo 5jeti se toho vyřeší už hodně. A možná si k nim přisedne i 3a2ceti letý polo gramotný vy soko-školák.

Připomeňme si, že v češtině to považujeme za jedno slovo: pětipalcový, třítunový (3tunový). V případě jedno- a dvojslabičných číslovek doporučuji psát je slovy. Je to vkusnější a nepřipomíná to éru c. a k. Rakouska-Uherska, kdy se hojně používaly zkratky, aby se ušetřil čas a inkoust v kalamářích. Dnes máme počítačové paměti dostatek a i to napsání může být skoro rychlejší, než když musíte prst na klávesnici přenášet na číslice.

Zajímalo by mě to?

„Zajímalo by mě, jak dlouho tahle krize potrvá?“ Mě by taky zajímalo, jak dlouho tato krize v gramatice potrvá. A taky by mě zajímalo, proč lidé dávají otazník za oznamovací větu. Ledaže by se pisatel sám sebe ptal, jestli ho to zajímá. Ale ptát se na něco sám sebe, to by musel mít rozštěpenou osobnost nebo jinou duševní poruchu.

Selektivní inteligence

Bakterie gramatické lepry napadá pouze specifické oblasti v mozku. Výsledkem je, že například máte kolegu, který je programátor. Píše kód, který běžným smrtelníkům připadá jako rozsypaná zavářka do písmenkové polévky. Chápe vysoce abstraktní logiku objektového programování, například vám vysvětlí, že v konstruktoru třídy se nesmí volat virtuální metoda a samozřejmě před konstruktorem instance třídy se volají konstruktory jejích předků. Když potřebujete poradit, ochotně vám přes ICQ odpoví: „Jestly že umíš nějaký oběktový jazyk, je to jednoduchý. Teť nemůžu, ale za chvíly přijdu z objeda a nahraju ti novou verzy.“ Uff. Ne, to není přikrášlené, to je běžná komunikace.

U programátorů by se to možná dalo omluvit, protože všichni trpí specifickou duševní poruchou, kvůli které se těmi ajťáky stali, a kterou si často kompenzují kouřením marihuany. Ale i jiní kamarádi na mě občas mluví nesrozumitelným jazykem. „Co si dělal? Kde si byl?“ Já vím, kde jsem byl, ale co on? De byl?

Závěr

V poslední době se množí vědecké články o infekčním přenosu nemocí, u kterých bychom to nečekali. Mikroorganismy prý můžou způsobovat rakovinu, schizofrenii, cukrovku a dokonce i obezitu. Možná by se měl tento seznam rozšířit o syndrom gramatických bludů. Virulence by překonala chřipkové kmeny, možná  i současný babyboom.

Je také možné, že se nemoc přenáší přes diskusní fóra. Nebo ICQ snižuje IQ? Možná jsme svědky první nákazy člověka počítačovým virem. Řekněme, že si na webu chcete najít nějaké informace, třeba o bowlingu. Fajn. První věta na stránce zní: „Občas sou chvíle, kdy se Vám zdá, že jste hodily perfektní hod.“ V takové chvíli máte dojem, že největší skupinou uživatelů internetu hned po pedofilech jsou lidé s poškozením mozku.

Pod vlivem každodenní komunikace po internetu zjišťuji, že sám ztrácím cit pro gramatiku a začínám být nejistý. Stává se mi například, že při rychlém psaní napíšu něco jako „muži dělaly“, opravím se a píšu dál. Zákeřný virus se pokouší!

Co je příčinou takové jednotné epidemie gramatických zpotvořenin, je záhadou. Pokud lidé neumějí psát, dělají chyby. To se sice nedá omluvit, ale dá se to pochopit. Ale proč všichni dělají stejné chyby, to je záhadou. Že by to byl ten přirozený vývoj jazyka, který nakonec Ústav pro jazyk český prohlásí za normu? To by to chodilo pěkně hloupě. Jestli je to tak, musíme zrušit známkování z diktátů, protože když školák napíše „ribi plavali v dunajy“, neudělal žádnou chybu, jen ukazuje novou cestu v gramatice. Je to odvážný trendsetter, který se nebojí projevit svou osobnost. To poslední je jistě pravda.

Ale pozor! Tento článek není o jazyku, kterým komunikuje dnešní mládež, to bychom se pletli. To je jiná kapitola. Slýcháme, že „ta dnešní mládež“ málo čte. To je asi pravda. Málo čte, ale hodně píše! Vzniká tak zvláštní jev pologramotných pisálků. Mám obavu, že značné části adolescentů nepřipadne na názvu skupiny Wanastowi Vjecy nic gramaticky zvláštního. Malá ukázka milostného dopisu průměrného patnáctiletého školáka:

Upě nezvik stebou nebít, tvl zlatiisko
tvl..zlatííško me taky upe ´hafec..upe bych te nejradsi sned..kdyš te vidím.
ses o pravdu heska.

Po přečtení těchto romantických řádek v orwellovském newspeaku, nad kterými srdce mladé dámy určitě jihne, nezbývá než parafrázovat známé přísloví a říci: psáti – stříbro, čísti – zlato.

A záleží vůbec na tom? Určitě někdo přijde a řekne: Hnidopichu! Hlavní přece je, že se máme všichni rádi! Pravda. Ale to jsme mohli už před milionem let. Zůstat jako améby v louži, usmívat se na sebe, o nic se nesnažit, nic by nám nescházelo. Rozkvět civilizace je spjatý s rozvojem písma. Nezbývá než si položit otázku, jestli není civilizace svázána i s jeho úpadkem.

Každopádně vám přeji hodně zdraví tělesného, duševního i gramatického.

Poznámky

Doufám, že jsem při psaní tohoto článku neudělal moc chyb...

Pro další informace můžu doporučit tyto zdroje:

• Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český,
• Hříchy pro šíleného korektora.